Při své několikaleté cestě poznávání (dnes už tomu je 20 let) jsem se samozřejmě také musel (no, spíše jsem chtěl) seznámit s oblastí, která Maďarsko proslavila stejně jako klobása, kaštanové pyré, marcipán, pálivé papričky (a mnoho dalšího) - prostě s mokem maďarských králů - Tokajským vínem. A je třeba říci, že jsem se neseznámil jen zbězně teoreticky a s pohárem v ruce, ale i prakticky s postřikovačem, rotovátorem, nůžkami a dalšími nástroji v ruce, a to je velký rozdíl! Když si uvědomíte, jaká těžká práce je spojená s pěstováním a následnou produkcí vína, ale to už dnes pochopí jen ten, kdo vlastní a obdélává svépomocně vlastní vinici.

Staré tokajské vinohrady mám rád. Příjemně se mezi nimi jezdí na kole, když je hezké počasí, tak se lze vždycky příjemně zapovídat s místními vinaři, od kterých se jako vinař amatér mám co učit. Je to příjemné, když sem k nám někdo z Čech zavítá, vzít ho na takovouto cyklotúru mezi vinohrady, zastavit se cestou na nějakou tu decku dobrého tokajského a třeba si k tomu dopřát i nějakou tu zdejší gastronomickou delikatesu. 

Výlet s učiteli z Nového Boru na trase Praha-Eger-Miskol-Tapolca-Tokaj-Budapešť (5.-9.5.2017)

Porcelánka v Hollóháze je jednou z nejstarších porcelánek na území bývalého Uherska (dnešního Maďarska) a je dokonale ukrytá mezi hlubokými lesy severovýchodního Maďarska v Zemplínských kopcích. Svou činnost zahájila již v roce 1777 a svou zlatou éru, stejně jako celé odvětví, si prožila zejména na počátku 19. století a poté koncem 30. let 20. století. Porcelánka, jako státní podnik, pracuje dodnes a její součástí je i muzeum zdejšího tradičního lidového porcelánu (viz obrázky). K porcelánce vede cyklostezka, která propojuje již skoro celou oblast Tokaje a Zemplína.