Tak trochu jinak o současném Maďarsku, aneb, co se ve většině tisku nedočtete...

Maďarsko je opět tématem mnoha novinových redakcí v Česku i v jiných evropských zemích. Vesměs se hodnocení situace Maďarska pohybuje v takovém typickém agenturním mainstreamu, který prostě zcela jednoznačně označí viníka a pak pro jeho viny hledá příčiny, důvody, odsouzení a někdy i ze soucitu jakýsi druh pochopení. Myslím, že současná situace, aspoň jak ji vidím v reálu na území Maďarska (Budapešť a východní-severovýchodní Maďarsko, tedy regiony poměrně, co do bohatství a sociálního složení obyvatelstva, zcela odlišné) je prostě trochu jiná. Hysterie a útočná zteč směnáren, nevím, asi chodím po jiných ulicích v Budapešti, ale nic takového nevidím, ačkoliv historické propady forintu by tomu i mohly nahrávat. Každý den si pročítám pečlivě většinu maďarských deníků (těch levých i pravých, sleduji většinu týdeníků a revue, o kterých by bylo možné říci, že jsou médii názorotvornými a zodpovědně mohu říci, že prostě jakýkoliv náznak "vládní" cenzury nepociťuji, nevidím, prostě podle mého názoru ani k ní nedošlo. V Maďarsku, na rozdíl od Česka, nebo Slovenska, mám totiž dlouhodobě pocit, že se noviny a revue dají aspoň číst, hlavně v nich je co číst a názorový rozptyl, díky za to, na rozdíl od situace u nás, obrovský. I proto si říkám, kde jsou ta drakonická omezení plynoucí z proklínaného mediálního zákona, který už maďarské vládě vyčítá „celý svět“, kde jsou ty důsledky "nacionalistikého" ducha nové ústavy... Čtou tito lidé (třeba i ti z Le Monde - viz karikatura nahoře), kteří o nastávající plýživé totalitariaci nebo Orbánově diktatuře píší, čtou snad jiná média, kde se skutečně jakási cenzura ze strany vládních elit uplatňuje, anebo, jen tak trochu „chybně a nevědomky...“ podporují současnou opoziční levici a liberály, kteří po osmi letech moci těžce nesou svou ztrátu pozic, vlivu, a cestiček ke státním penězům. Nejsem stoupencem Orbána a jeho politického establishmentu, ale co je až do nebe volající, je neschopnost zahraničních médií identifikovat zcela tradiční (ačkoliv v posledních letech mimořádně zesílený i vlivem osobních střetů) střet dvou ideových a historicky legitimních polických proudů v maďarské politice: národně-konzervativního (momentálně reprezentovaného Fidesz-KDNP) a socialisticko-liberálního (MSZP, LMP, Demokratická koalice). Tyto dva tábory, nejen v rovině ideové, ale i v rovině praktického naplňování politických a hospodářských kroků, jsou zcela nekompatibilní, ačkoliv v současné ekonomické situaci země jsou vlastně k sobě nejblíže. Problémem je však ona příčina současného stavu (a zde prosím skutečně nezapomínat na socialisticko-liberální éru vedení země MSZP-SZDSZ 2002-2010), která pro Maďarsko znamenala období nejhlubšího zadlužování země po změně režimu v letech 1989-1990. Současná situace a pozice Orbánovy vlády, která toto dědictví převzala (a ke kterému i ona svým dílem přispěla v době svého vládního působení v letech 1998-2002) prostě z hlediska prosté pragmatiky představuje ze strany Orbána a jeho vlády pokus o jakési "zázračné řešení prováděné neortodoxními kroky", ačkoliv je zřejmé, že od politiků, a to jak z leva, tak i z prava se řešení, natož zázračného, asi těžko kdy dočkáme. To platí stejně pro Maďarsko, jako pro mnoho dalších evropských států. Co mu však také jiného zbývá? Převzal vládu nad předluženou zemí s jedním z nejdražších státních aparátů a tedy logicky se rozhodl cosi v tomto konstruktu změnit, což existenčně ohrozilo dosavadní skutečné pány v zemi: úřednickou byrokracii a na ni navázané obchodní skupiny. To, že jeho režim generuje podobné skupiny, to už je žel dáno logikou politiky, která není věcí veřejnou, ale věcí zájmovou. Následky těchto rozhodnutí jsou v posledních týdnech vidět: odborářské demonstrace, nespokojenost prominentů a úředníků posledních socialistických vlád a jejich provolání pro evropskou veřejnost: pozor, rodí se nám zde diktatura. A socialistická evropská většina pozorně naslouchá a Maďarsko a „chudáka“ prokletého Orbána trestá, za několikaletou politickou a hospodářskou nezodpovědnost svých maďarských soudruhů, kteří Orbánovi odkázali zadlužený stát, aby si nad vlastní nedávnou neschopností a nyní s pomocí prostořekého a tvrdohlavého Orbána, umyli ruce...