Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

    

 

 


Pejša Robert hirdetései az Apróhirdetésingyen.hu-n.

Novinky

arr3Recept : Losos na malinovém, balsamikovém, tokajském octu, s malinovým salátemFilety z lososa si osmahneme na olivovém oleji, poté je vyndáme a uložíme do hluboké mísy. V... arr3Nabízím ke koupi tokajský, suchý furmint, roč. 2016  Nabízím k zakoupení můj tokajský, suchý furmint, ročník 2016. Dneska jsem ho natáhl ve sklepě ze...

Anketa

Jak se Vám líbí web?

Web se mi líbí 56% Celkem dobrý 14% Dobrý 15% Nelíbí 14%

Kontakt

Robert Pejša
Masarykova 886
252 63 Roztoky u Prahy
tel: +420 723 353 230
napište nám
FB: Robert Pejša
Skype: matyascorvinus

Orbán v Maďarsku: otázky a odpovědi

Maďarský parlament o víkendu schválil Viktora Orbána ve funkci premiéra na další čtyřleté období. Orbánův Fidesz jasně zvítězil v dubnových volbách a má v parlamentu opět výraznou většinu mandátů. Zeptali jsme se hungaristy Roberta Pejši z Katedry středoevropských studií, co se dá od nové maďarské vlády čekat.

 

Od maďarských voleb uběhl měsíc. Viktor Orbán má zajištěnou pohodlnou většinu v parlamentu. Jak to, že má po čtyřech letech vládnutí takovou podporu?

 

Ano, vládní koalice FIDESZ-KDNP má pro následující čtyřletý cyklus zajištěnu 2/3 většinu. Je to celkem 133 mandátů z celkových 199. Čistě z pohledu počtu získaných mandátů má současná vládní koalice pohodlnou většinu. Ve většině debat se ale zapomíná, že tato parlamentní/vládní většina automaticky neznamená identickou podporu maďarské společnosti. Při celkové účasti necelých 62% oprávněných voličů, je třeba pozorně posuzovat zejména neúčast cca 38% oprávněných voličů (2,8 mil. potenciálních voličů), a navzdory porážce, i váhu spojené levicové opozice (Összefogás/Kormányváltók – 1,3 mil. voličů), stejně jako voličů hnutí JOBBIK (mírně přes 1 mil. voličů). Nelze tedy vůbec hovořit o masivní společenské podpoře, a slova premiéra Orbána o národní jednotě lze spíše hodnotit jako tradiční maďarskou historicko-politickou rétoriku, která nemusí korespondovat s reálným stavem společnosti, která je silně polarizovaná.


Jakou politiku od další Orbánovy vlády čekat?

Veřejně i kuloárně se hovoří, že by vládní většina měla být v dalších svých krocích, zejména na poli domácí politiky, více citlivější a přístupnější k postojům těch složek maďarské společnosti, které s vládní koalicí dosud nebyly přímo politicky a ideově propojené. Doslova se hovoří o společenském vyrovnání. Týká se to zejména liberální-městské inteligence (kvůli konsenzu v oblasti vzdělávací a národní politiky) a podnikatelů, protože mají klíčový význam pro další ekonomický rozvoj i přímý vliv na aktivní politiku zaměstnanosti.

Avšak, podle hlasů ze samotného vládního tábora, v této věci nepanuje shoda ve vedení samotného FIDESZ-u. Již před volbami se hovořilo o částečném přechodu k politice konsolidace/stabilizace, což jsou tradiční maďarské historicko-politické termíny pro pojmenování určitého stylu politiky, která by měla vykazovat menší míru „bojové” razance vůči ostatním stranicko-politickým subjektům (levicová MSZP) a společenským  skupinám (inteligence).

Ukazuje se však, že tomuto směru není příliš nakloněný předseda Orbán (například na rozdíl od předsedy parlamentu László Kövéra, což však nevnímejme jako doklad ideového, vnitrostranického střetu, ale za doklad probíhající vnitrostranické diskuse o dalším směřování). Orbán je zastáncem pokračování dosavadní politiky, která ideově vychází ze zásad tzv. „doktríny z Kötcse”.


O co jde? O nějaké ideové východisko Orbánova vládnutí?

V září 2009 se konalo pravidelné setkání vedení stran FIDESZ a KDNP se svými sympatizanty. Orbán zde hovořil o možnosti, že FIDESZ, po historickém propadu maďarské levice (ke kterému skutečně došlo ve volbách 2010, ale zejména v těch letošních), se nejenže stane integrující stranou maďarské demokratické pravice, ale, pokud v nejbližší budoucnosti z maďarské levice nevyroste adekvátní politická síla, která by byla srovnatelná se silou FIDESZ-u, může se tato strana potenciálně stát centrální (určující, vládní) politickou silou na období dalších 15-20 let.


Není takový postoj v demokracii trochu neobvyklý?

V tomto případě bych si dával pozor na mediální zkratky, které hovoří o diktátorských rysech či ambicích. K pochopení je potřebné uvědomovat si historické paralely, např. s politikami Kálmána Tiszy v 19. století nebo Istvána Bethlena ve 20. století (premiéři Uherska a Maďarska – pozn. red.). Teprve potom můžeme politiku Orbána i strany FIDESZ zařadit do kontextu vývoje maďarských politických dějin.

Vedení FIDESZ-u v období 2008–2014 reálně odhadlo stav společenského, politického i hospodářského vývoje v Maďarsku, na který, jak ukazují volební výsledky i aktuální ekonomická data, velice úspěšně zareagovalo. Stejně tak celkem přesně predikovalo vývoj uvnitř nejsilnějšího politického rivala MSZP. Zůstává otázkou, jakým směrem nakonec FIDESZ vykročí. A to skutečně neznamená jen to, co si přeje, či nepřeje Viktor Orbán.


Kdo budou spolu s ním hlavní figury FIDESZu ve vládě?

FIDESZ je dlouhodobě stranou mnoha zajímavých politických osobností. V zahraničí, bohužel i v tom blízkém, nejsou příliš známí. Stejně jako doposud budou i v blízké, či vzdálenější budoucnosti zásadně promlouvat do ideové, hospodářské, vzdělávací, sociální politiky maďarské vlády (strany) a budou těmi, kteří řízení strany převezmou po případném odchodu současného předsedy. Takovými politiky jsou Mihály Varga, Tibor Navracsics, Lázár János, Antal Rogán, András Gyürk a další. 

Již nyní připravují politické strategie, které jdou za horizont voleb 2018 a pracují se dvěma modely vývoje. První, který je v souladu s predikcí Orbána, otevřeně počítá s možností dalšího volebního vítězství v roce 2018. Druhý scénář počítá s nezbytností politické dohody, zejména s maďarskou levicí (MSZP), pokud by výsledek byl méně příznivý a FIDESZ po případné generační výměně představitelů strany oslabil.


Asi nikdo nečekal, že levicová koalice pod vedením Attily Mesterházyho vyhraje. Její výsledek byl ale opravdu špatný. Co se nyní v poraženém táboře děje?

Sjednocená levicová opozice Összefogás/Kormányváltók se doslova den za dnem rozpadá. Vlastně není ani už moc jasné, proč by ještě toto seskupení mělo dále existovat. Do evropských voleb již každý subjekt kandiduje zvlášť. Většina vůdců sjednocené levicové opozice rezignovala (Gordon Bajnai, Tímea Szabó, Gergely Karácsony a další), nebo dala své funkce k dispozici. Bajnai se dokonce vzdal poslaneckého mandátu. 

Výjimkou je předseda maďarských socialistů Mesterházy a předseda Demokratické koalice (DK), bývalý premiér Ferenc Gyurcsány. Mesterházy se zatím udržuje ve vedení MSZP, ačkoli i on byl vyzýván k odstoupení. Je ale zřejmé, že navzdory jeho silným povolebním prohlášením o údajných důvodech porážky (nedemokratičnost nového volebního systém, mediální omezení vůči opozici) je jeho pozice ve straně silně oslabena. Jeho vůdcovské schopnosti jsou často zpochybňovány, nejen kvůli volebnímu propadu, ale také s ohledem na výsledky vnitrostranických reforem a reforem v oblasti politického programu, které Mesterházy avizoval v letech 2010/2011, zaměřených na rozvoj zaostávajících regionů, zaměstnanecké a sociální politiky. K žádnému výraznému posunu ale nedošlo. Lze předpokládat, že v aktuálním období permanentní volební kampaně (volby do EP, komunální volby), jak nyní zaznívá ze strany volebních lídrů MSZP, se vedení strany měnit nebude. O osudu předsedy a současného vedení strany se rozhodne pravděpodobně až po podzimních komunálních volbách.

O zcela již nefungující spolupráci bývalých stran a hnutí spojené levicové opozice však asi nejlépe svědčí skutečnost, že přestala platit dohoda na společném kandidátovi na primátora Budapešti, která byla uzavřena v lednu 2014 lídry spojené levicové opozice. Společným kandidátem měl být nominant MSZP Csaba Horváth. Nyní sílí hlasy o potřebě kandidatury jiného, vhodnějšího kandidáta, který nebude nominantem MSZP.


Maďarská levice je tedy na dně...

I přes porážku dosáhla dvě malá „vítězství”. Prvním je návrat bývalého premiéra Ference Gyurcsánye a jeho Demokratické Koalice (DK). Tato strana (a on sám) letošním volebním vstupem do parlamentu legitimizovala svou dosavadní politickou existenci. Do letošních voleb vystupovala na parlamentní půdě jako subjekt, který má poslance jen kvůli rozkolu uvnitř MSZP. Tím druhým malým vítězstvím je návrat předsedy Maďarské liberální strany (MLP) Gábora Fodora do maďarského parlamentu. Liberálové se díky účasti v opozičním levicovém seskupení dostali do parlamentu, čehož by samostatně těžko dosáhli.

A to jsou vlastně paradoxy maďarské opoziční politiky. Ti, co chtěli dosáhnout konce současné vlády FIDESZ-KDNP, se ještě předtím, než doslova minutu před dvanáctou "našli" společnou řeč (leden 2014), stačili rozhádat tak, že nalezení společného zájmu a tedy společně prosazované opoziční politiky a alternativy vůči vládní koalici jim málokdo uvěřil. Necelý měsíc po volbách jsou politické subjekty, které měly ambici státi se alternativou vůči vládnoucí koalici, v situaci, kdy neřeší politický program a odpovídající nabídku řešení voličům, ale to, kdo a s kým se bude pokoušet získat mandát, bez jasného programu a vize. Podobně jako tomu bylo již jednou, v den maďarských parlamentních voleb.


Jak hodnotit úspěch Jobbiku? Kdo jsou voliči této strany?

V případě hnutí JOBBIK lze při vědomí jejich volebního výsledku (20,22%, mírně přes 1 mil. voličů) hovořit, že jejich posílení je spíše výsledkem zásadní změny stylu veřejné prezentace. Strana se oproti letům 2009-2010 mediálně kultivovala, mírnila antisemistké výroky, mírnila proticikánskou rétoriku a zejména přestala mediálně prezentovat obhajobu národních zájmů přes paramilitarní „Maďarskou gardu”.

To je důležitější než prosazování konkrétních řešení v problematických oblastech východních regionů Maďarska (nezaměstnanost, sociální politika, cikánská otázka, menšinová politika), protože strana k jejich řešení nemá prostředky ani politické partnery. JOBBIK byl a je marginalizován hlavními vládně-opozičními skupinami. A právě tato marginalizace, kdy se hlavní dva politické tábory (pravice-levice) soustředily na vlastní přímý souboj, a kdy JOBBIK nebyl cílem negativní kampaně ani jednoho z nich, zcela zákonitě vytvořilo situaci, ze které profitoval nárůstem voličských preferencí 

JOBBIK podle doložitelných statistických dat posílil zejména na úkor voličské základny sjednocené levicové opozice. V této situaci je bezpochyby tento trend příznivější pro FIDESZ, kterému oslabování MSZP přesunem vyššího počtu jeho dosavadních voličů vyhovuje, ačkoliv v sobě teoreticky zahrnuje nebezpečí ztráty i části vlastní voličské základny.


Má strana ještě větší šanci ve volbách do Evropského parlamentu?

Podle nejodvážnějších odhadů může JOBBIK, který se od roku 2010 „veze na vítězné sérii”, dosáhnout ve volbách do Evropského parlamentu až 25% voličské podpory, což odpovídá zisku 4-5 mandátů. Mohl by se tak stát i druhou nejsilněší maďarskou politickou stranou, zejména za podmínky nízké volební účasti, povolební frustraci (a tedy neúčasti) levicových voličů a v situaci, kdy FIDESZ nezačne aktivněji proti němu vystupovat. K tomu ale nedojde, protože oslabení MSZP na úkor JOBBIK-u není uvnitř strany FIDESZ vnímáno jakkoliv tragicky, naopak spíše to je vývoj, který vládním stranám momentálně vyhovuje. O celkové změně přístupu představitelů JOBBIK-u k volbám do EP zcela jasně vypovídají i prohlášení, která již nehovoří o odmítání Evropské unie a jejich institucí, ale naopak o hledání podpory a obhajobě národních zájmů ve strukturách evropských institucí.

Lze však říci, že za nárůstem popularity tohoto radikálního hnutí je spíš, než reálné řešení problémů maďarské společnosti (nezaměstnanost, cikánská otázka), zcela nefunkční politika stran demokratické pravice a levice, zejména v hospodářsky stagnujících župách východního a severovýchodního Maďarska, kde má hnutí JOBBIK největší podporu. Časté mediální zkratky o Maďarsku jako státu, ve kterém se vytvořila „milionová radikalní skupina podporující hnutí JOBBIK”, je hlavně špatnou vizitkou práce stran současné koalice, stejně jako nejsilnějšího opozičního subjektu – MSZP, a na druhou stranu výsledkem mediálně precizní prací volebního týmu hnutí JOBBIK.