Maďarsko – volby 2010 a pár postřehů - po prvním kole voleb

Po prvním kole maďarských parlamentních voleb odpovídá situace dlouhodobým předpovědím, které od roku 2007 favorizovaly stranu Fidesz jako budoucího vítěze voleb. Stejně očekávaným výsledkem je i zisk cca 53 procent hlasů, který se ještě může vyšplhat výše k 60 procentní hranici a tedy i k zisku ústavní většiny v parlamentu. Nemá smysl teď polemizovat s publicistickými experty, kteří vyjadřují své obavy z možné silné koncentrace moci v rukách jedné strany a jejího předsedy V. Orbána. Fidesz na čele s Orbánem již několikrát potvrdil, že není subjektem, který by sešel z cesty demokratického uplatňování moci více, než jak to ve svůj prospěch a zájem činí jakákoliv jiná politická strana ovládajcí vládní kormidlo. O to více pokrytecké až směšně je poslouchat tyto námitky ze strany dosud vládnoucích socialistů, pohrobků totalitního Kádárova řežimu, kteří straší společnost koncem svobody tisku (předsedkyně MSZP Lendvai Ildikó, 23.4.). Ne zcela neoprávněně na adresu socialistů V. Orbán uvedl, že se stali pro společnost nedůvěryhodnými a jejich negativní zastrašovací kampaň nefunguje (Péntek 8, Hír Tv, pátek 23.4.). Zcela zbytečné je i dramatické líčení o posilování maďarské krajní pravice, zejména strany Jobbik (ze strany socialistů jde o prvek politické kampaně, ze strany zahraničních novinářů bohužel o plytkou znalost maďarské společnosti a historických reálií). Je škoda, že si novináři ve svých komentářích nevšimli i zcela opačného a velice pozitivního trendu: posilování občanských aktivit na poli uplatňování politických práv v podobě vzniku dvou zcela nových stran LMP (Politika může být jinou) a CM (Civil Mozgalom - Občanské hnutí), které vznikly jako reakce občanských skupin na neschopnost politické spolupráce dosavadních politických dinosaurů MSZP a FIDESZU. Ačkoliv po prvním kole voleb je jasné, že druhá strana (CM - Civil Mozgalom) se do parlamentu nedostane, je sympatické, že došlo k pokusu narušit 20 let existující stranickopolitickou strukturu, která zjevně nefunguje (potvrzením je i propad Maďarského demokratického fóra a předvolební rozpad Svazu svobodných demokratů). Publicisté a novináři (bohužel i většina těch českých) by se nejdříve měli blíže seznámit s dějiným vývojem Maďarska po roce 1918 (a zejména s obdobím 1918-1938), kdy podobných krajně pravicových, národní zájmy hájících hnutí v Maďarsku vzniká na desítky a stávají se jakousi národní tradicí a obranou proti „vnějšímu ohrožení“ – tato radikální hnutí však vždy většinou stála mimo hlavní politický proud, ačkoliv byla v okamžiku potřeby účelově využívána. Dost podobná (samozřejmě za zcela jiné mezinárodněpolitické situace) je i současná situace se stranou Jobbik – do politických výšin ji vynesla zejména neúspěšná hospodářská a sociální politika socialistických vlád a dále nesouhlas s příliš umírněnými požadavky (zejména v menšinové oblasti a v romské otázce) hlavního lídra maďarské pravice, strany Fidesz. Je třeba zdůraznit, že očekávané vítězství FIDESZU není vítězstvím radikální pravice (jak to rádi podsouvají českým novinářům slovenské zpravodajské servery…), ale je prostým a logickým vyústěním nespokojenosti Maďarů s politikou socialistických vlád za uplynulých osm let, které naslibovaly lidem více (třeba i ten 13 důchod), než nakonec byly schopny splnit-zaplait-zadlužit… Jaká to moc blízká podobnost se sliby české levice, jen abychom nedopadli po pár letech úplně stejně jako ti naši prozřivší Maďaři…