Maďarské parlamentní volby 2010

Po druhém kole maďarských parlamentních voleb, ve kterých dosáhla historického úspěhu pravicově-konzervativní strana Fidesz na čele s Viktorem Orbánem se roztrhl pytel s komentáři, které vesměs vyjadřují obavy z takto silného mandátu pro jednu stranu. V maďarských, a ještě více v textech zahraničních (žel i českých) analýz a komentářů, se přetřásá tzv. "Obamův efekt" nebo "Příliš slaný maďarský guláš", v překladu myšleno, že Maďaři až příliš velké naděje vkládají do osoby V. Orbána a jeho strany (koalice Fidesz-KDNP). Tuto myšlenku, aspoň podle mého názoru, je proto vhodné uvést na pravou míru. Na základě dlouhodobé znalosti maďarské společnosti, médií i maďarské politiky, se nemohu ztotožnit s takto zjednodušenou a zcela schematickou interpretací výsledků maďarských voleb (co hůře, bez důkladné znalosti maďarských reálií). V Maďarsku se nejedná o "okouzlení Orbánem" na způsob Obamova okouzlení americké společnosti. Maďarská společnost podporou Fideszu vyjádřila velice zásadním způsobem své, diplomaticky řečeno, "rozladění-protest" s politických stylem dvou předešlých volebních období, které reprezentovala hospodářsky i sociálně nereálně vytyčená a zejména nakonec nerealizovaná politika socialistických kabinetů (P. Medgyessyho a zejména F. Gyurcsánye). "Okouzlení Orbánem v Maďarsku" se nekoná ani z důvodu jakékoliv výjimečnosti předvolebního programu strany Fidesz (Politika národních zájmů), který až a několik konkrétních dat (zasazených ovšem do mlhavé časové perspektivy) nepřináší žádnou výraznou změnu, o které by nebyla řeč v jiných předvolebních programech dalších politických stran. Zjednodušeně řečeno, Orbán a jeho tým (Fidesz už minimálně od voleb v roce 2006 není stranou onoho jednoho muže - po neúspěšných volbách v roce 2006 byla strana transformována na efektivně hierarchizovanou politickou firmu) zcela mistrovsky využil nechuť maďarské společnosti k levicové politice, která po osmi letech nepřinesla onen slibovaný optimistický příslib prosperujícího Maďarska, tak jak o tom hovořila volební kampaň socialistů (ale i pravicového Fideszu) před čtyřmi lety. Využil morálního znechucení, které následovalo po volbách v roce 2006 po zveřejněné nahrávce F. Gyurcsánye o nereálném stavu maďarské ekonomiky, bezpečnostních "manévrech" po nepokojích v září a říjnu 2006 a tápání socialistických vlád na poli hospodářské politiky. Dále Orbán a jeho tým využil oslabení a rozkladu dalších středopravých stran - MDF a SZDSZ (tím se Fideszu plní sen o integraci pravice), které se v uplynulých čtyřech letech až příliš zapletly do otevřené, či nepříme účelové spolupráce s levicovou vládou a tím ztratily před voliči nejen svou leta budovanou kredibilitu, ale i pozici alternativy v právé části politického spektra. Výsledkem tohoto procesu je přesun voličů v prospěch jediné mocensky reálné alternativy, tedy k Fideszu. Alternativy, kterou v mnoha případech hodnotí maďarská společnost velice kriticky, nicméně jak jednohlasně dodáváí, aspoň to nebude tak strašné, jako to bylo v případě postkádárovských socialistických kádrů. Maďaři ani nečekají okamžité zázraky od Orbánova kabinetu, spíše očekávají změnu společenské atmosféry a jak sami až emocionálně konstatutjí, završení transformace z let 1989-1990 a postupné obnovení potřebné důvěry ve státní instituce. Dalším problémem, který reflektují média (z logiky věci spíše ta zahraniční) je Orbánova "národní-přeshraniční" rétorika ve směru jeho zájmu o situaci "přeshraničních Maďarů" I toto je však dlouho "obehrávané téma", které prostě k maďarské zahraniční politice patří od dob vzniku moderního posttrianonského maďarského státu. Nebylo v Maďarsku vlády, která by situaci zahraničních Maďarů (na Slovensku, Ukrajině, Srbsku, Rumunsku) nesledovala. V této oblasti se však spíš jedná o rétoriku směrovanou dovnitř, ve směru posílení pošramoceného sebevědomí v době, kdy Maďarsko i maďarská společnost utrpěla několik těžkých ran v důsledku hospodářského propadu a propadu své mezinárodní (zejména regionální) kredibility. Maďarsko se ve druhé polovině roku 2011 stane předsedající zemí EU a i proto si lze velice těžce představit, že by Orbánova administrativa riskovala ztrátu diplomatické důvěryhodnosti. Ostatně maďarští analytici jednoznačně konstatují, že v agendě nové vlády prostě bude, bez ohledu k tomu, co proběhne médii, prioritou ekonomický program a nastartování hospodářského růstu, který koneckonců není možný bez spolupráce s nejbližšími sousedy. Prvky primitivních nacionalistických výpadů a využívání karty (o jednotě maďarského kulturního a jazykového společenství, stejně jako primitivní využívaní xenofobních vášní v podobě "maďarské karty" na Slovensku), jsou již více než tradičním prvkem maďarských, ale i slovenských předvolebních kampaní, stejně jako i jejich historicky zatížených vztahů (bez ohledu na jejich momentální vůdce)